Články pouze od jednoho autora pod unikátním kódem "tjw"

Říjen

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Datum Den Svátek Kalendárium Příroda Pranostika 1.10 pá Igor Světový den vegetariánství Nejstarší srnci shazují paroží   2.10 so Olívie   Naplánovat organizaci honů na drobnou zvěř   3.10 ne Bohumil   Zhotovit koroptví boudy   4.10 po František Mezinárodní den ochrany zvířat     5.10 út Eliška Mezinárodní den učitelů Padají kaštany   6.10 st Hanuš   Přilétá husa polní   7.10 čt Justýna       8.10 pá Věra   Jeleni a srnčí přebarvují do zimní srsti   9.10 so Štefan Světový den pošty Kvetou ocúny   10.10 ne Marina Světový den proti trestu smrti Sklízí se vodnice, topinambur a tuřín   11.10 po Andrej   Končí jelení říje   12.10 út Marcel       13.10 st Renáta       14.10 čt Agáta       15.10 pá Tereza Zaplatit zálohu na silniční daň za III. čtvrtletí     16.10 so Havel Světový den výživy     17.10 ne Hedvika Mezinárodní den boje proti chudobě Přilétají havrani   18.10 po Lukáš   Přitahují kvíčaly a cvrčaly   19.10 út Michaela       20.10 st Vendelín Den stromů     21.10 čt Brigita       22.10 pá Sabina   Starší srnci shazují paroží   23.10 so Teodor Slunce vstupuje do znamení Štíra v 14.34 SELČ     24.10 ne Nina Světový den rozvoje informací Probíhá daňčí říje   25.10 po Beáta Daňové přiznání DPH za září, souhrnné hlášení za III. Čtvrtletí, Vychází Myslivost 11/2010     26.10 út Erik   Odeslat pozvánky na hony   27.10 st Šarlota/Zoe       28.10 čt Vznik samostatného Československého státu (1918)       29.10 pá Silvie Zaplatit povinné úrazové a odpovědnostní pojištění za zaměstnance     30.10 so Tadeáš   Odlétá špaček   31.10 ne Štěpánka Světový den spoření, Konec letního času Začíná říje jelena siky  

Bažant obecný

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Bažant obecný (Phasianus colchicus) je pták z řádu hrabavých. Jeho původním areálem výskytu je Asie, ale byl uměle rozšířen člověkem, protože se stal oblíbeným lovným ptákem. Běžně se tak vyskytuje v lesích a na polích Evropy, kde se naturalizoval. Chová se také v bažantnicích. Populační trend v Česku je stabilní.

Chov koroptví

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Jeden ze způsobů, tak zvaný Liteňský, používají myslivci v Litni. Přesně podle jejich návodu jsem si udělal několik voliérek a do každé z nich dal po páru koroptví. Slepička ve voliérce nanese vajíčka a o vylíhlou drobotinu se s kohoutkem oba starají. Tento způsob je náročný na stavbu voliérek a jejich pravidelnou kontrolu. Tento způsob chovu koroptví vyžaduje pro věc zapálený kolektiv. Pro jednotlivce je to velmi náročné

Nenošte mláďata domů

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Protože začíná jaro dávám sem několik užitečných rad:   Řada druhů nechává svá mláďata relativně bez dozoru, aby se k nim posléze vrátila a nakrmila je. A tak se často stává, že lidé najdou vypadlé ptačí mládě z hnízda či savčí mládě v trávě. Hlazení, sbírání a nošení domů těchto mláďat je však obrovskou chybou. V případě ptáčete je ještě jakási naděje vrátit mládě zpět rodičům či jej podložit do hnízda adoptivním pěstounům, ale v případě savčích mláďat (kuňata, liščata, zajíčci, veverky, srnčata) je návrat do přírody téměř nemožný a z mláděte se stává doživotní chovanec potřebující lidskou péči. Uvědomme si to než-li sáhneme na roztomilé savčí mládě náhodně nalezené v přírodě. I přesto, že díky sdělovacím prostředkům je osvěta veřejnosti na lepší úrovni než-li tomu bylo dříve, nevhodně odebraných mláďat z přírody příliš neubývá.  Lze však konstatovat, že občas je odebrání mláděte z přírody skutečně poslední možností jak jej udržet při životě. Zvláště v těch případech, kdy se mládě zamotá do zbytků provazu, drátů či jiných nevhodných materiálů v přírodě. Pak je záchrana na místě, stejně tak jako v případě viditelných zranění na mláděti. Pokud však někde spokojeně leží či sedí, není důvod jej z přírody brát. Je lepší z povzdálí sledovat co se bude dít, případně informovat myslivce či ochránce přírody, kteří mají dostatek zkušeností rozhodnout zda-li pomoci. Uvědomme si však také skutečnost, že obecně 80 % mláďat všech druhů se nedožije druhého roku života. I když se nám to může zdát jakkoli kruté, v přírodě mají místo skutečně jen ti nejsilnější a člověk by do tohoto systému neměl příliš zasahovat, neboť může udělat víc škody než užitku.   Zajíčci Mláďata zajíců se rodí už v  březnu. Rodí se plně vyvinutá, vidí, slyší a mají zoubky. Samice je krmí pouze jednou denně. Mládě zajíce prvních deset dní nevydává pach, sedí na místě a nereaguje na okolí, což je pro něj nejlepší ochrana před predátory. Pokud naleznete zajíčka, který není zraněný a tiše sedí na místě, nechte jej být a co nejrychleji od něj odejděte. V žádném případě se ho nedotýkejte, zajíci mají dobrý čich a jeho matka by ho už pravděpodobně nepřijala. Pokud je mládě na nebezpečném místě, například na kraji silnice, můžete jej přenést na prkénku nebo na lopatce (ne v ruce!) na bezpečnější místo, ne však dál než 2 – 3 m, aby jej jeho matka nalezla.   Srnčata Také srny nechávají svá mláďata prvních 7 – 10 dní po porodu o samotě a přicházejí je kojit pouze jednou za několik hodin. Mimo tuto dobu leží srnčata tiše v trávě a nijak nereagují na okolí. Nevydávají žádný pach a jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s okolím. To je pro ně nejlepší ochrana před nepřáteli, neboť neumějí ještě utíkat. Naleznete-li tedy srnče, které tiše leží v trávě a není zjevně zraněné, nedotýkejte se ho (matka by ho mohla opustit) a co nejrychleji od něj odejděte. Jeho matka je nejspíš někde poblíž a se strachem Vás pozoruje. Opuštěné srnče se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a hlasitě píská. Podobně jako srny ukrývají svá mláďata v trávě či v mlází také samice jelenů a daňků.   Selata divokých prasat   Bachyně (samice divokého prasete) rodí svá selata v hnízdě, kde s nimi po několik dní setrvává. Po 7 – 10 dnech selata hnízdo opouštějí a všude svou matku následují. Ve vrhu mívá bachyně obvykle 5 – 7 selat. Pokud naleznete osamocené sele, raději se k němu hned nepřibližujte a pozorujte jej chvíli z povzdálí. Nedaleko totiž může být bachyně, připravená jej v případě nebezpečí bránit. Osiřelé sele se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a kvičí, ale jeho matka se delší dobu neobjevuje. Pokud je již vysílené, může jen ležet a nevšímat si okolí. Lidskou pomoc potřebují také osamocená selata vyskytující se u silnic či na kolejích (jejich matku pravděpodobně usmrtilo auto či vlak), selata uvízlá v místě, ze kterého se sama nedostanou (jímka, nádrž na vodu, apod.) či selata zraněná.   Veverky   Veverky rodí a vychovávají svá mláďata v hnízdech na stromech či v dutinách. Často svá mláďata přenášejí do jiného hnízda a někdy se stane, že mládě při přenosu upustí. Mládě veverky může být ze stromu sraženo také útočícími strakami či silným větrem. Pokud jsou na zemi nalezena malá, ještě nevidomá, mláďata, potřebují lidskou pomoc. Pomoc potřebují také větší mláďata, jsou-li nalezena prochladlá, promoklá či zraněná.   Mláďata šelem   Lišky, kuny, jezevci, vydry a jiné šelmy rodí a vychovávají svá mláďata v hnízdech, která jsou většinou umístěna v norách, dutinách či v jiných úkrytech. Tato hnízda mohou být někdy zničena při kácení stromů či stavebních pracích. Mláďata z takovýchto hnízd potřebují lidskou pomoc. Pomoc potřebují také osiřelá mláďata, která zmateně pobíhají během dne venku a nechají se chytit, nebo mláďata prochladlá či zraněná. Pokud ale na zahradě či v lese naleznete mláďata v neporušeném hnízdě (v noře, dutině, apod.), nedotýkejte se jich a hnízdo co nejrychleji opusťte. Přestože u mláďat zrovna není jejich matka, určitě je nablízku a brzy se k mláďatům vrátí.   Mláďata ježků   Také samice ježků rodí svá mláďata v hnízdech, která bývají obvykle ukrytá v hromadě dřeva, pod různými zahradními stavbami či v kupě staré trávy. Mláďata se mimo hnízdo vydávají poprvé ve věku 3 týdnů, když doprovázejí matku při shánění potravy. Úplně se osamostatňují ale až ve věku 5 – 6 týdnů. Mláďata ježků potřebují pomoc, pokud při zahradních pracích či stavbě dojde ke zničení jejich hnízda.   Mláďata zpěvných ptáků   Mláďata kosů, drozdů, sýkor, vrabců a ostatních pěvců neumějí po vylétnutí z hnízda létat a trvá jim několik dní, než se to naučí. Proto posedávají na zemi či v keřích, kde je jejich rodiče pravidelně krmí. Lidskou pomoc potřebují pouze tehdy, ocitnou-li se na rušné komunikaci nebo ohrožuje-li jejich život pes, kočka nebo malé děti. V prvním případě je vhodné mládě odchytit a vysadit jej na nejbližší vhodný strom či keř. Ptáci nemají dobrý čich, a tak nehrozí, že by rodiče nepřijali své mládě, protože se ho dotknul člověk. Mládě by však nemělo být odneseno dále než 10 m od místa, kde bylo nalezeno, aby jej rodiče našli. Může se také stát, že ještě nevzletné mládě vypadne či vyskočí z hnízda při bouři nebo silném větru. Ptáci neumějí svá mláďata přenést zpět do hnízda a o nevzletná mláďata mimo hnízdo nepečují. Pokud není možné holátko či málo opeřené mládě vrátit do hnízda (hnízdo není nalezeno nebo není jisté, že do něj mládě patří), je nutné mládě neprodleně dopravit do záchranné stanice, aby bylo co nejdříve zahřáno a nakrmeno. Odchov mláďat pěvců je velmi náročný a měl by být vždy přenechán odborníkům v záchranných stanicích.   Mláďata sov a dravců   Také mladésovy a dravci neumějí zpočátku létat. Mláďata sov se zdržují ještě asi 4 – 6 týdnů po vylétnutí z hnízda na větvích kolem hnízda a pískáním se dožadují potravy od rodičů. Poštolky zase posedávají několik dní na římsách, parapetech a balkónech domů, než se odhodlají létat. První pokusy o létání jsou ještě neobratné a tak může mládě skončit na zemi. Mládě sovy je vhodné vysadit na nejbližší vhodný strom do výšky alespoň 2 m, mládě poštolky by mělo být vysazeno na střechu domu či na balkon alespoň ve 2. patře. Lidskou pomoc mohou potřebovat také nevzletná mláďata, která vypadla či vyskočila z hnízda při bouři nebo silném větru.   Mláďata rorýsů, vlaštovek a jiřiček   Mláďata rorýsů, vlaštovek či jiřiček někdy nezvládnou svůj první let a skončí na zemi. Můžete se pokusit je jemně vyhodit do vzduchu. Pokud slétnou zpátky na zem, jsou buď zraněná nebo vysílená. V takovém případě potřebují lidskou pomoc.   Kdy mládě potřebuje pomoc? Někdy je těžké posoudit, zda mládě potřebuje lidskou pomoc či ne. Zde je několik situací, kdy mládě pomoc potřebuje určitě: ● je-li zjevně zraněné ● je-li podchlazené nebo promoklé ● bylo-li napadeno psem či kočkou ● je-li silně napadeno parazity (blechy, vši, mouchy) ● jsou-li v blízkosti mrtví rodiče či sourozenci ● je-li v bezprostředním nebezpečí (auta, psi a kočky, malé děti, atd.) ● je-li neopeřené ptačí mládě (holátko) mimo hnízdo   Pomoc mláďatům poskytnou záchranné stanice pro volně žijící živočichy. Pokud si nejste jistí, zda mládě pomoc opravdu potřebuje, poraďte se, prosím, nejdříve se záchrannou stanicí a teprve potom mládě případně odchytněte.

Srpen

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Datum Den Svátek Kalendárium Příroda Pranostika 1.8 ne Oskar       2.8 po Gustav   Odlétá rorýs obecný   3.8 út Miluše       4.8 st Dominik       5.8 čt Kristián       6.8 pá Oldřiška       7.8 so Lada       8.8 ne Soběslav       9.8 po Roman Mezinárodní den domorodců     10.8 út Vavřinec       11.8 st Zuzana       12.8 čt Klára Mezinárodní den mládeže     13.8 pá Alena Den leváků Daňci vytloukají paroží   14.8 so Alan       15.8 ne Hana   Odlétá čáp bílý   16.8 po Jáchym       17.8 út Petra   Nejmladší jeleni vytloukají paroží   18.8 st Helena       19.8 čt Ludvík       20.8 pá Bernard       21.8 so Johana   Kontrola a opravy krmných zařízení   22.8 ne Bohuslav       23.8 po Sandra Slunce vstupuje do znamení Panny v 07.26 SELČ     24.8 út Bartoloměj   Odlétá ťuhýk obecný   25.8 st Radim Daňové přiznání DPH za červenec     26.8 čt Luděk       27.8 pá Otakar       28.8 so Augustýn       29.8 ne Evelína       30.8 po Vladěna Vychází Myslivost 9/2010     31.8 út Pavlína Splatnost 1. splátky daně z nemovitostí    

Rodiný baráček ptačí činžáček

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Ano! A to doslova.Kromě rehků máme rok co rok v okapech uhnízděný párek vrabců domácich(Passer domesticus).Ale že se uhnízdili v okapech, tak v sudech(tam ta voda z okapů teče)po vidatných lijácích máme malé vrabčáky.Fotky taky bouhužel nemám, takže asi teď dosadím z wikipedie a příští rok budou moje vlastní fotečky!                                Sameček                                                                                         Samička

Hvězdná obloha

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Blíží se léto a s ním o dobré podmínky k pozorováné hvězd. Zde je mapka oblohy, kterou mužete vidět na začátku července kolem 21. hodiny, začátkem srpna kolem 20. hodiny a koncem srpna kolem 19. hodiny: Sever Východ*)Západ*) Jih                                                                                                  *)Není omyl! Vysvětlení v článku   Nahoře na mapě je sever, dole jih, vlevo východ, vpravo tápad.Není to omyl.Nezapomínejte, že to je mapka oblohy a nikokoli zemského povrchu.

Chovy : Bažant obecný

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Bažant je kurem rovin a kulturních stepí. Libuje si proto v úrodných a lužních krajích, kde má vhodné prostředí, výživu a kryt. Tyto základní podmínky musíme splnit, chceme-li mít v chovu bažantů úspěch. Oprávněně se tvrdí, že je snadnější bažanty vysadit, než je udržet, to znamená že nepostačí jen ochrana jako u koroptví, nýbrž je třeba věnovat zvláštní péči hájení, klidu a výživě. Podle prostředí a účelu, který hodláme při chovu sledovat, známe: 1.chov divoký neboli přirozený 2.chov polodivoký, usměrněný nebo smíšený 3.chov umělý, krotký nebo voliérový Jednotlivé způsoby chovu bažantů mají své přednosti i nedostatky Chov divoký (přirozený) Tento chov spočívá v tom, že bažanty vysadíme do honbiště a staráme se o jejich pečlivou celoroční ochranu, hájení, klid a výživu. Podmínkou tohoto způsobu je rozsáhlejší honitba, její příznivé složení, zejména však dobré povětrnostní podmínky; je tedy jeho úspěch kolísavý a nejistý. Hlavním znakem tohoto způsobu je přirozená výchova bez zvláštního přispění člověka. Výhody divokého neboli přirozeného chovu bažantů: a)je to způsob nejpřirozenější b)není se třeba obávat zvláštní nákazy bažantů c)odpadá starost o zvláštní výchovu d)je nízká mortalita e) zdravotní stav je lepší Nevýhody divokého chovu: a)Je třeba udržovat větší zimní kmenový stav bažantů b)Vyžaduje větší náklad na krmení a pečlivou ochranu c)Vyžaduje výhodné prostředí bažantnice a rozsáhlejší okolí d)Žádá příznivé počasí v době líhnutí e)Je při něm velké nebezpečí vysekání hnízd v pícninách Chov polodivoký (usměrněný, smíšený) Při tomto chovu bažanty sice chováme volně v přírodě jako při chovu divokém, ale v době hnízdění jim odebíráme vejce z hnízd z neúplných násad, čímž donutíme slepice k zvýšené nosnosti nebo i ke druhé snášce, takže dosáhneme skoro dvojnásobné produkce vajec. Tento způsob má také své přednosti i vady. Výhody: a)je možno dosáhnout až dvojnásobné produkce a přírůstku b)uspoří se náklady k vydržování vyššího zimního stavu c)mortalita je dosti nízká Nevýhody: a)vyžaduje v době hnízdění stálé péče o sběr vajíček b)vyžaduje opatření dobrých kvočen nebo líhní c)vyžaduje zapracovanost personálu, zejména techniky líhňařství a výchovy Polodivoký chov je pro naše poměry nejvhodnější a lze jej doporučit. Chov umělý (krotký, voliérový) Je založen na maximální produkci vajíček a hodí se pro soustředěný chov při význačných bažantnicích, kde jde o hromadnou výchovu, nebo pro speciální bažantí nebo obchodní farmy. Zřizuje se obvykle na malém prostoru poblíž vedoucího bažantníka. V postatě jde o chov s krotkými, doma vychovanými bažantími slípkami (jinak by tolik vajíček nesnesly), které jsou trvale nebo dočasně uzavřeny ve zvláštních voliérách. Venku v přírodě snese bažantí slepice 12-18 vajíček, kdežto ve voliéře snese krotká bažantí slepice 35-55 vajíček. Tímto způsobem chovu se dosáhne zvýšení produkce vajíček o 200-300%. Bažantí slepice určené pro krotký chov musí být úplně zdravé a plodné, tedy nejvýše jednoleté. Ve voliérách jsou účelně krmeny a ošetřovány a snesená vajíčka jsou denně odebírána. Voliéry pro krotký chov jsou obdélníkového tvaru, asi 6 m dlouhé, 2-3 m široké a 1,7 m vysoké; jsou opatřeny hustým drátěným pletivem o světlosti ok 2×2 cm. Severní strana voliéry je obedněna, aby chránila bažanty před studenými větry. Strop tvoří drátěná nebo volně zavěšená síť. V každé voliéře se počítá s jedním kmenem, s 1 kohoutem a 6 slípkami. Voliéry je nejlépe zřizovat v uzavřených zahradách nebo na ohrazených loukách. Prostředí má být suché, se svahem k jihu nebo k jihozápadu. Před vypuštěním bažantů do voliér se místo řádně připraví tak, že se půda zkope a oseje vhodnou travní směsí. Do prostoru každé voliéry se zasadí několik silných balíkových sazenic nejlépe smrkových, a do rohu se upevní několik smrkových větví nebo vršků jako úkryt bažantů, popřípadě pro klidnější snášení vajíček. Uprostřed voliéry ve výši asi 50 cm nad zemí se upevní tyč pro hřadování. Kde je více voliér vedle sebe, obední se příčky mezi dvorci do výše asi 60 cm, aby kohouti na sebe neviděli. Pro větší klid se doporučuje obložit stěny voliér do výše 1-2 m rákosovou rohoží. Ve voliérách se musí zachovávat vzorná čistota, klid a dodržovat všechna hygienická opatření. Jsou-li voliéry stabilní-nepřenosné, je nutno každý rok vrchní vrstvu půdy odstranit, spodní vrstvu překopat, navézt novou půdu a osít trávou. Půda se vyměňuje proto, aby se mezi bažanty předešlo nakažlivé chorobě a aby se zničily zárodky různých nemocí. Koncem února se bažantí zvěř ze zimních komor přemístí, a to tak, aby v každé voliéře byl jeden zdravý a chovný kmen. Několik slepic si necháme zvlášť, abychom mohli nahradit neplodné nebo náhodně uhynulé slepice. Ponecháme si v zásobě také 2-3 kohouty pro střídání a osvěžování plemene. Aby se zvýšilo oplození vajíček a tím i produkce, střídají nebo vyměňují se v jednotlivých voliérách kohouti každý pátý až šestý den. Přihlíží se k biologické vlastnosti, že se kohout stává po 10 až 14 dnech páření k slepicím vlažným. Vymění-li se, je čilejší a častěji ostruhuje (pojímá se), takže se dosáhne oplození až 92% slípek. Bažanti denně dostávají na 100 kusů 5 kg zrnin, zadní pšenice nebo kukuřice a 5 kg dužnin, krmnou kapustu, mrkev nebo řepu. Krmí se dvakrát denně, přičemž hlavní krmení je v 9 hodin a druhý zásyp ve 14 hodin. Poněvadž 1/3 až 1/2 stravitelných bílkovin má být živočišného původu, je po 15. únoru nutno přidávat do krmiva rozsekané a uvařené bílé maso, nejlépe z divokých králíků. Krmení a obsluhu ve voliérách obstarávají ošetřovatelé, kteří vždy stejným voláním nebo hvízdáním ohlašují krmení, na což si bažanti snadno zvyknou. Každá voliéra má mít popeliště s pískem a značná část má zůstat holá. Vpředu má každá voliéra úzká dvířka s evidenční tabulkou pro záznam snášky a střídání kohouta.   Přenosné čili posuvné voliéry mají lehčí konstrukci s postranními držadly k přenášení. Jsou nižší, vysoké asi 1 m a strop je z drátěného pletiva. Přenosné voliéry se každých 7 dní přemisťují na louce nebo trávníku tak, aby bažanti měli pod sebou stále čistou půdu. Je-li více voliér, doporučuje se obsadit je vždy ob jednu voliéru a po čase přemístit bažanty do voliér předtím prázdných. Tím se dodržují požadavky hygieny. Ve voliérách probíhá tok a ostruhování. Tok začíná podle klimatických poměrů asi koncem února nebo začátkem března, a to u kohoutů o něco dříve než u slepic. Asi 14 dní po ostruhování začnou slepice snášet po jednom vajíčku denně nebo ob den, někdy s malým přerušením. Ve voliéře snášejí slípky vajíčka volně na zem nebo do připravených důlků, v nichž bývají podkladky. Snesená vajíčka se sbírají dvakrát denně, označí se číslem voliéry a datem snášky a ukládají se do proložek v tmavé a chladné místnosti, dokud se nevloží do líhně. Nejpozději do 24 hodin po snesení se vajíčka mají dát do líhně nebo pod kvočnu. Aby bažantí slepice měly dostatek vápna, přimíchává se jim do potravy nebo do vody pícní vápno nebo ze sádry uhnětou hroudy, které slepice rády oklovávají. Nikdy nesmějí chybět stále čištěné nádobky s čerstvou vodou. Často se ve voliéře vyskytnou slepice, které snesená vajíčka rozklovávají a vypíjejí. Takové slepice nutno včas zjistit a z voliér vyřadit. V našich výzkumných stanicích jsme zjistili, že mladé jednoleté slepice snášejí vajíčka nejdříve a snesly jich početně nejvíce, kdežto starší slepice snášely nepravidelně, opožděně, snášení často přerušovaly a se snáškou brzy přestaly. Každodenním sběrem vajíček a jejich včasným vložením do líhní získáváme proti snášení ve volné přírodě náskok 4-5 týdnů, což je při umělém chovu bažantů velkou předností. Hlavní podmínkou úspěšného chovu ve voliérách je klid, dobrý zdravotní stav a vysoká plodnost. Časté návštěvy cizích lidí ve voliérách, rušení při toku nebo snášení a znepokojování slepic i kohoutů je závažnou závadou a nesmí se trpět. Aby škodná zvěř nevnikla do voliér, je nutno dbát na systematické lapání škodné. Výhody umělého chovu: a)lze jej zařídit na malé ploše b)je možné dokonalé ovládání reprodukce c)dosahuje se vysokého procenta oplození d)využívá se racionalizace chovu e)není závislý na počasí a povětrnosti f)lze intenzivněji osvěžovat krev Nevýhody umělého chovu: a)vyžaduje značný náklad na stavební investice a zařízení b)je nebezpečí infekčních nákaz c)vyžaduje zvlášť školený personál d)vyžaduje dostatek vhodných krmiv a správné výživy e)bažanti nejsou dostatečně plaší Uvážíme-li všechny přednosti a závady jednotlivých způsobů chovu bažantů, můžeme považovat pro naše poměry za nejvhodnější způsob chov polodivoký nebo smíšený, který nejen nejlépe vyhovuje našim poměrům a požadavkům doby, ale i vymoženostem vědeckého výzkumu a problému úspěšného chovu. Při všem je zapotřebí dbát všestranné péče a moderních zásad správné výživy a hygieny, jež způsobují nejvíce starostí.    

Ochrana budek proti predátorům

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Tím, že budky v přírodě působí nápadně a nepřirozeně přímo přitahují pozornost ptačích i savčích predátorů. Pokud tedy chceme hnízdícím ptákům opravdu pomoci, a ne pouze připravit rafinovanou past na ně a jejich mláďata, musí být budka proti případným vetřelcům dobře zabezpečena. K nejčastějším predátorům, kteří ohrožují vejce a mláďata v hnízdních budkách, patří především strakapoud velký (Dendrocopos major) a oba druhy kun, tedy kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina). V blízkosti lidských sídel pak především kočky domácí. Strakapoud: Strakapoud se do budky dostává nejčastěji tak, že rozšiřuje vletový otvor a poté vybere vejce nebo mláďata. Tím zároveň budku znehodnotí a zpřístupní dalším predátorům. Ohroženy jsou zejména budky vyvěšované v lesích a jejich blízkosti. Menší nebezpečí hrozí budkám umístěným v zahradách. Stejným způsobem, tj. rozšiřováním vletového otvoru, může budku znehodnotit i veverka. Je-li vletový otvor zabezpečený proti zvětšování (viz dále), mohou se strakapoudi do budky "probít" i z jiných stran, nejčastěji z boku. Kuny a kočky: Kuny se také zaměřují na vybírání vajec a mláďat ptáků. U budek, do kterých nemohou přímo vlézt, se pokouší vytáhnout vejce nebo mláďata packou vletovým otvorem. Kočky spíše chytají ptáky vyletující z budky, popř. vybírají mláďata z hnízd. Oba predátoři mohou také chytat u vletového otvoru samice, které krátce předtím z hnízda vyplašili. Způsoby ochrany budek proti strakapoudům Oplechování vletového otvoru: Nejlepší ochrana budky před poškozením strakapoudem. Používáme nejčastěji pozinkovaný plech o rozměrech cca 10 x 10 cm, v jehož středu vyřízneme nebo prorazíme otvor o cca 1-2 mm větší, než je vletový otvor v budce. Okraje plechu pečlivě zarovnáme a obrousíme, aby se ptáci při vlézání do budky o něj neporanili, a dobře připevníme, aby se ptáci za něj nezachytili drápkem. Místo plechu můžeme též použít pevnější plast, ev. i jiné materiály. Stejným způsobem můžeme opevnit budku i z jiných stran, tj. zejména její boky a spodní část přední stěny. Zejména ve starší literatuře se můžeme setkat s návrhy budek, kde je místo oplechování použita dvojitá přední stěna, s tím že strakapoud se dvojitou stěnou neprotluče. V poslední době však nejsou s tímto typem ochrany žádné zkušenosti. Způsoby ochrany budek proti kunám a kočkám Neumístění bidélka: Prvním předpokladem ochrany ptáků hnízdících v budkách je neumísťovat na budky bidélko. Spíše než ptákům pomáhá totiž predátorům (kunám a kočkám) v přístupu ke vletovému otvoru. Chceme-li ptákům bidélko nahradit, umístíme pod vletový otvor na vnitřní stranu malou lištu - ptáci vlétající do budky se na ní krátce zastaví, než seskočí k hnízdu. Tato lišta zároveň ztěžuje kunám a kočkám vytahování mláďat z budky. Dostatečná hloubka hnízdní dutiny: Určitou, a často i postačující ochranou hnízda s vejci či mláďaty před vytažením kunou nebo kočkou je dostatečná vzdálenost spodního okraje vletového otvoru ode dna budky. Ta u nejběžněji používaných sýkorníků představuje minimálně 15-18 cm. Trubice na vletový otvor: V místech s hojným výskytem koček a kun se doporučuje na vletový otvor nasadit kryt nebo trubici z plechu, plastu nebo jiného trvanlivého materiálu. Nástavba na vletový otvor: Znemožňuje kočkám a kunám dosáhnout na hnízdo. Šířka nástavby (tj. vloženého prkénka) je u prvního typu (A) pro sýkorníky 6 cm, pro špačníky 8 cm a pro větší budky 12 cm. U druhého typu (B) je spodek nástavby ponechán celý volný a šířka této štěrbiny je 3,2 cm, výška nástavby 10 cm. Ochranná lávka: Návrh ochranné lávky, z vnitřku navazující na vletový otvor (pouze u otvorů umístěných v horním rohu přední stěny), je patrný z obrázku. Repelenty: Savčí predátory (kuny, kočky) může od napadení hnízda odradit podezřelý zápach v jeho okolí. Budku nebo i volně umístěná hnízda můžeme tedy ochránit tím, že na ně nebo v jejich okolí použijeme nějakou výrazně zapáchající látku. Můžeme např. pod budku či hnízdo zavěsit osvěžovače vzduchu používané na sociálních zařízeních, stejně jako chomáč lidských vlasů (např v silonové punčoše) nebo potřít budku směsí lysolu a petroleje (a dalších látek). Zápach ptákům nijak nevadí - mají špatný čich. Při všech způsobech chemické ochrany je potřeba počítat s tím, že predátoři si mohou po nějaké době na zápach zvyknout, či by je mohl k hnízdům dokonce přilákat (zápach je na budku upozorní). Je proto potřeba používané prostředky střídat. Umístění budky v terénu: Určitou ochranu před predátory zajišťuje také vhodné umístění budky v terénu. V blízkosti vletového otvoru by neměly být v dosahu větve, ze kterých by mohli predátoři útočit. Krycí zbarvení budky a umístění na málo nápadném místě přispěje k tomu, aby si budky tito nepovolaní návštěvníci vůbec nevšimli. Přemísťování budek: Dlouhověcí predátoři si dobře pamatují umístění potravních zdrojů ve svém teritoriu. Každoročním přemísťováním budek můžeme tedy významně snížit jejich zničení predátory. Ochranné límce: Řada autorů doporučuje pro zabránění přístupu koček a kun k hnízdním budkám použít zábrany umístěné na kmeny stromů. Tyto zábrany, tzv. ochranné límce, mohou být vyrobeny z plechu, z lahví zavěšených na drátě apod. Jejich účinnost závisí na provedení, ale většinou bývá lepší (účinnější i jednodušší) vyrobit pořádnou a proti predátorům dostatečně zaopatřenou budku, než vytvářet složité zábrany pro zamezení přístupu predátorů k ní. Límce mohou mít naopak opodstatnění pro ochranu volně umístěných hnízd, např. vzácných druhů ptáků.

Ptačí budky

† 20. 03. 2011 | kód autora: tJw
Jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších způsobů pomoci ptákům je výroba a vyvěšování ptačích budek. Vzhledem k tomu, že jde o velmi zajímavou a aktuální problematiku, připravili jsme pro Vás seriál věnovaný právě tomuto tématu. Proč budky vyvěšujeme Nezanedbatelné množství druhů našich ptáků umísťuje své hnízdo do stromových dutin. Někteří jako např. datel, strakapoudi, žluny či některé sýkory si takovou dutinu tesají sami. Většina ostatních (sýkory, lejsci, brhlík, rehek zahradní, šoupálci aj.) jsou však odkázáni na dutiny již existující, tedy buďto vyhnilé, nebo vytesané jejich původními obyvateli. Bohužel právě staré stromy, v nichž se přirozené hnízdní dutiny nacházejí nejčastěji, z krajiny rychle mizí a tím jsou omezovány i hnízdní možnosti dutinových druhů ptáků. Nedostatek přirozených dutin může být poměrně snadno kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin - ptačích budek. Při jejich aplikaci však musíme mít vždy na paměti, že jde o řešení pouze náhradní - hlavním cílem by měla být ochrana starých doupných stromů. Budky jsou často vyvěšovány i z důvodu přilákání ptáků na určité místo (např. kvůli likvidaci hmyzích škůdců) a zanedbatelný není ani význam výchovný - zejména děti se tímto způsobem mohou naučit odpovědnému vztahu k přírodě. Požadavky na hnízdní budky Hnízdní budka musí splňovat řadu požadavků. Mezi nejdůležitější patří její kompaktnost, ochrana hnízdících ptáků před nepřízní počasí (zejména deštěm a kolísáním teploty) i před útoky nejrůznějších predátorů. Nesmí také ptáky nijak ohrožovat, ať už svým technickým stavem nebo způsobem zavěšení. V neposlední řadě musí vyhovovat svými rozměry a konstrukcí druhům, o jejichž usídlení máme zájem. Zkrátka musí ptákům nabízet výhodné a bezpečné místo pro vyhnízdění a vyvedení mláďat. Takové budky potom ptáci vyhledávají a často i upřednostňují před přirozenými dutinami. Naopak pokud má budka konstrukční nebo jiné vady či je snadno dostupná predátorům, může se stát pro ptáky spíše pastí než pomocí. Než začneme budku vyrábět, měli bychom si tyto požadavky uvědomit a parametry budky předem promyslet. Při této úvaze musíme zvážit zejména velikost a tvar vletového otvoru, vnitřní rozměry dutiny, způsob zavěšení a otevírání budky a ochranu před predátory.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.